Můj příběh, příběh Ovečky
„Vždycky jsem chtěl učit, musel jsem si k tomu ale nejprve stvořit vlastní školu.“ Jistě to většina z vás zná. Přijde paní učitelka do třídy, řekne učebnice strana 34, cvičení 6 a budeme se střídat po větách. Začne Tomáš. Bylo to nejen pro mě trápení, většina třídy nedávala pozor třičtvrtě cvičení, protože měli předem napočítáno jaká věta jim vyjde. Takto probíhala a stále probíhá většina hodin jazyků. Většina hodin, které by se daly tak krásně využít. Toto pro mě byl první podnět něco změnit. S nadějí jsem se dal do studia pedagogiky, kde jsem marně čekal, že nás naučí, jak máme učit, zvládat různé situace při výuce, řešit chování dětí/studentů. Nic z toho ale nepřišlo, i proto jsem ze studia utekl.
Odjel jsem na „zkušenou“ do Evropy. Procestoval několik zemí. Žil jsem také v italské vesničce ve sklepním bytě mezi sýry. :)
Když jsem se vrátil domů do Podkrkonoší, začal jsem pracovat na svém snu. Září roku 2012 jsem založil Jazykovou školu Ovečka a začala nová kapitola. Z jedné malé učebny postupně vyrostla na jednu z nejznámnějších soukromých jazykovek v celém regionu.
Díky čemu se toto povedlo?
Je to právě ten lidský přístup, který je u nás od začátku nastavený. Kromě výuky jazyka zde navazujeme také nová přátelství. Spousta z mých studentů se stala mými přáteli a stýkáme se velmi často také mimo výuku. Je to radost, kterou přenášíme na naše studenty.
Stojím si za pravidlem „pokud mě to baví a dělám to rád, pak se naučím cokoliv“.
Je to úsilí, které věnujeme přípravám vlastních osnov, výukovým materiálům. Věnujeme přípravám mnohem více času, stojí nás to mnohem více práce a my vidíme,